RFID versus NFC. Co bylo první a … co je lepší?

Technologický pokrok si vynutil v mnoha oblastech a to nejen ve vztahu k průmyslu zvýšit automatizaci procesů. To také platí pro zařízení používané ve výrobních nebo skladových procesech. Jejich základní „dovedností“ je dnes rozpoznávání konkrétních objektů. Existují různé technologie, které těmto strojům umožňují rozpoznat danou věc, položku, objekt. V tomto článku budeme rozebírat dvě technologie a to RFID a NFC. Vysvětlíme si, jak fungují, jaké jsou mezi nimi rozdíly a jaké jsou jejich oblasti použití.

Image
RFID vs NFC

Radiofrekvenční Identifikace

RFID je technologie bezdrátové komunikace, která probíhá mezi RFID čtečkou a čipem s anténou, tzv. tagem. Nejčastěji se používá RFID tag ve formě etikety s čipem (smart label). Využití RFID tagů v praxi spočívá ve správné identifikaci objektů, které jsou tagy označeny, a které se nacházejí ve čtecím poli čtečky.

NFC nebo-li Near Field Communication

NFC je forma bezdrátové komunikace používaná pouze na krátké vzdálenosti. NFC je technologicky založena na radiofrekvenčních vlnách podobou RFID, ale je také zároveň autonomní formou bezdrátové komunikace. Komunikace na krátkou vzdálenost se stala populární díky komplexním možnostem jejího použití pro autorizaci různých typů činností a zasílání malého množství dat.

RFID vs. NFC - co bylo dříve?

Technologie RFID předcházela NFC. Již v roce 1983 byly podány první patenty související s RFID a teprve v roce 1997 technologie NFC našla své uplatnění například u hraček. Obě tyto technologie se však liší svými základními předpoklady.

... a tak co je lepší?

Nelze jednoznačně určit, která technologie je lepší, protože každá z nich má jiné využití. Zařízení, která běží na technologii NFC používají vysokou frekvenci - 13,56 MHz. Teoretický dosah je asi 20 centimetrů, ale v praxi musí být vzdálenost mezi zařízeními vyměňujícími si mezi sebou konkrétní data, zhruba 5 až 6 centimetrů.

Kdežto zařízení založená na technologii RFID definují několik různých provozních frekvencí.

  • Nízkofrekvenční RFID (LF 125 kHz) - dosah do 10 centimetrů,
  • Vysokofrekvenční RFID (HF 13,56 MHz) - dosah do 150 centimetrů,
  • Ultra vysokofrekvenční RFID (UHF 865 - 868 MHz, 902 - 928 MHz) - dosah do 12 metrů,
  • RFID využívající aktivní tagy (2,5 GHz) - dosah až 100 metrů.

Technologie RFID poskytuje jednosměrnou komunikaci, která může být nejjednodušeji vyjádřena jako čtečka -> tag, se souběžnou schopností číst a psát informace. NFC zase rozšiřuje standard RFID díky třem režimům přenosu informací:

  1. Pasivní režim, díky kterému je možné bezdrátově číst a zapisovat data na médium bez vlastního napájení. V praxi to vypadá, že zařízení navazující spojení se specifickým tagem generuje elektromagnetické pole, jehož úkolem je okamžité napájení mikročipu.
  2. Aktivní režim, díky kterému je možné komunikovat mezi dvěma aktivními zařízeními pro sdílení souborů, z nichž každé vytváří elektromagnetické pole.
  3. Pasivní NFC režim emulace štítků probíhá prostřednictvím aktivního zařízení, díky kterému jsou možné např. bezkontaktní platby.

Využití RFID a NFC v praxi

Technologie NFC se často používá pro elektronické bezkontaktní platby a také v situacích, kdy je nutné bezdrátově číst a zapisovat informace například pomocí tabletů nebo telefonů - při párování, konfiguraci zařízení, nebo při „čtení“ různých plakátů, letáků nebo interaktivních nálepek.

Technologie RFID se používá hlavně v průmyslu. Hraje obrovskou roli při identifikaci produktů, při řízení dodavatelského řetězce, řízení skladu nebo správě přístupových dat. Používá se také pro kontrolu elektronických jízdenek, mikroplateb, věrnostních programů nebo při výběru mýtného. 

zdroj: IBCS Polsko

Čestmír Váňa

Čestmír Váňa

Marketing manažer

Své komentáře můžete zaslat na marketing@kodys.cz nebo se můžeme potkat na LinkedIn